Nebezpečí zapomínání

Když trvá něco krásného
a najednou to skončí
ve vás je plno prázdného,
vevnitř to vře, navenek brečí.

Když rozpadne se něco,
co jste tolik milovali,
jak když na marách vás nesou,
tak jste si připadali.

I když vám dopředu bylo jasné,
že konec už brzy přijde,
těžko se připravíte na nešťastné
chvíle s nadějí, že všechno vyjde.

Teď, kdy truchlíte nad tím,
co všechno jste ztratili,
vše podobá se těm chvílím,
které jste tak šťastni zažili.

I s odstupem času,
kdy už díváte se s nadhledem,
chcete zpět tu lásku,
která hladí i pohledem.

Chcete to zpět,
protože v srdci je díra.
Ta zacelit chce hned
a srdce zas mít rád!

Chcete znova být milováni,
tak jako jste byli.
Znovu být opečováváni,
tak jako v těch chvílích.

I když víte, že vrátit to nejde,
chcete to zpátky.
Sakra, co na tom sejde?!
Vždyť život je tak krátký!

Když tyhle pocity trvají
už hodnou chvíli,
do srdce bodají
a láska spíš ztrácí, než sílí.

A vy už nevíte s jistotou,
jestli milujete ty chvíle,
co jste prožili s krásnou tou,
co podobá se víle

a láska se jí říká nebo jestli,
milujete jen vzpomínku vadnoucí,
co si na tvář kreslí
blaho a štěstí tužkou blednoucí…?



odsaď pryč