| artfolio autorka básně články fotogalerie historie komentáře portfolio přátelé |
|
Lou, 18, taken, Pha, hudba, snb, yachting, SPARTA, 15 Štěpánek Kladrubský, 26 Míša Sivek, Louis Vuitton & heel princess, plátno + barvy, iPod, yellow Camel, Double D company, FRIENDS!, aries, "tvoření"© |
 7. únor 10'NAILBOOK
"dot, dot, dot" Ve světě internetu něco chybí. Nailbook. Máme všechny možné -booky, ale mně osobně chybí ten nehtový. Něco, kde bych se mohla pochlubit se svou vášní skrytou v malých lahvičkách. Snad jednou. Mé nehyt mají tloušťku papíru a bohužel i takovou pevnost. Nehet palce ohnu i po nalakovní extra zpevňujícíím lakem. Okolnosti a mé hloupé genetické propozice mě naučily mnohému. A tak más bírka momentálně čítá 34 laků. Začneme tím, co mé nehty prakticky drží pohromadě. Tohle je snad ten nejlepší zpevňovač nehtů na světě. Zasychá hned, má skvělý hustý štěteček, kryje rovnoměrně a přitom nemá nic společného s umělýma pařátama, kterým lidé přezdívají gelové nehty. Stále je to obyčejný lak pro obyčejné smrtelníky zakládající si na svých přírodních nehtech.         23. leden 10'PÍT S VÁMA SE VŠEMA!
"Na baře!" Čím začít? Hned při příchodu na talentové zkoušky jsem dostala depresi, neb všichni měli čtyřiceti centimetrová pravítka, jak bylo nakázáno v průvodním dopise, a já měla vy tašce pohozeného třiceti centimtrového skrčka. Nicméně, dalo se. Z pětihodinového čekání na pohovor mi trošku hráblo. Není se čemu divit. Ztráta občanského průkazu mě už nijak nepřekvapila. Hodinu a půl trvající cesta na úřad také ne. Ovšem dnes dopis - Váš OP se našel. Dík. To brzo. Takže zas na úřad řešit, co teď. Fajn, no. Ovšem hlavním tématem poslendích dnů byl samozřejmě ples. Všichni maturanti zpruzelí, na svůj ples netešící se, neb bez nástupu, půlnočního překvapení a proslovu to snad ani není ples. To byl náš případ. Ovšem pátek byl dnem zlomovým. Natěšení jsme vši..chni, jak se říká o našich hodinách biologie. Šaty vyzkoušený, jen je vyzvednout, účesy také vyzkoušené, jen je učesat. Klasika. Z nákupu brýlí a kalhot se vyklubal nákup spodního prádla. Nakonec úspěšného, což je výhra všech výher, neb najít podpsenku, která nebude vycpaná a bude mi je zázrak. Ano, opravdu potřebuju svůj výstřih vycpávat. To bych musela nejdřív ovšem najít podprsenku, která není velikosti A či B. A tak šéruju mou genialitu v podobě synchronu nehtů a kousku z mého šuplíku se spodním prádlem.    23. leden 10'A JE TO TU!
"Mami, asi se mi začaly líbit zvířecí vzory." Komentář k odevzdané půlce mé seminární práce se hemžil samými superlativy. Celou jsem ji odevzdala v termínu a snad tedy mohu čekat pochvalu. Některé termín 18. ledna vůbec netrápí do teď. Po seminárce ani vidu ani slechu a nikdo to neřeší. To jsem mohla mít minulý víkend vegáček, nohy na stole a nou štres. Všechny stejným měřítkem! Kéžby. Dále se Lou může pyšnit nejlepší písemkou z fyziky z mé milované Ester (čti speciální teorie relativity), kterou můj mozek nidky nedokáýzel pochopit. A hle! Je tomu naopak. S Ester si tykám a dokonce mi protekčně zajistila o stupeň lepší známku z fyziky. Aristoteles totéž v hodinách základů společenských věd. A genetika, kterou do mě hustila moje máma v deseti letech dokonce i na vyšší úrovni, než ji berem teď, mi vylepšila pololetní výsledky z bilogie. Zkrátka a dobře, jsem za vodou. Zatím. S mámou jsme zjistily, že jsme rozmazlené holčičky, neb zdílíme názor, že za kvalitu se MUSÍ PLATIT! Nějaký Syoss, kvalita kadeřníků za 100,- Kč, vážně nefunguje. Na doporučení jsem si pořídila Tigi a Redken, které občas doplňuji vyživující maskou od Kérastase a výsledek: konečně jsem spokojená. Cokoli, co jsem si koupila v běžném supermarketu udělalo z mé krásné, silné a zdravé hřívy hnusnou splihnlou srst podoabjící se spíše zmoklému vlčákovi. A tak je to bohužel se vším. Ale co. Krása přece není všechno, ne?    Black cat: "Jde se pařit!" 15. leden 10'JSME ŠLECHTA
"ale máš je na blbý ruce" Že seminárka hoří? Nezájem! Večerní káva, ze které se ve finále podle všeho vyklubala večeře, má přeci vyšší prioritu, ne? Jenže! To by nabyla Lou, aby se něco Ale zpět k té plánované vraždě. Byl to ten den, co začly sněhové kalamity. Praha pod sněhem, s autem se muselo pomalu a bohužel stejné pravidlo platilo i pro dopravu pěšmo. Znáte Lou, stále chvátající Lou, která i tentokrát potřebovala za pět minut přeběhnout celej narvanej Václavák. V té šílené sněhové nadílce, pod kterou se skrývaly kluzké a zrádné kostky, jsem sprintem kličkovala mezi davy turistů. A mé sježděné podpatky od piruet mě nechtěly nést, smýkávaly se a já stále máchala rukama, abych nesletěla na prdel! Doma jsem zjistila, že jsem, i díky přimrzlému sněhu, chodila místo po "kvádrech", po "půlkoulích". A drž si balanc na půlkoulích!? PS: Seminárku furt nemám. A chybí mi foťák. I fotograf. 3. leden 10'HORY A PAHORY
"A je to tam!" Ačkoli byl celý náš výlet do již tradičních Herlíkovic zahalen pochybnostmi, zda zvítězil v soutěži "O nejpohodlnější místo.." kobereček či bunda, užili jsme si to. Naše morální cítění nám nedovolilo tuto záhadu osvětlit. A zatímco minulý ročník této výpravy polárníků jsme pendlovaly mezi nedalekou sjezdovkou v Herlíkovicích a trochu-dalekým klubem s kreativním jménem "Zakopanej pes", letos tomu tak nebylo. Počastí této léty prověřované tradici učinilo přítrž. A tak jsme se to, DOPRDELE, musely pokusit změnit. Na sjezdovku se nechodilo, do Zakopanýho standartně, zato se pařilo doma. Více čekejte v galerii, tradiční básni a v netradičních poselstvích budoucím generacím. O svátkách vánočních se zmiňovat nebudu. Doma je to, co se vždy bohužel děje, několikaletá tradice, kterou jako jedinou dodržujeme. A tak vám promítnu jen malý sestřih.  Jo a o tom, že píšu zásadně rok dva tisíce nula deset, snad ani nemusím mluvit, ne? 16. prosinec 09'SNÍH A ÚSMĚVY
"To přeci nejde dohromady!" Omyl! Divné. Nebem si poletují sněhové vločky, a proto byste tedy čekali naštvaný, agresívní spot, kde se rok co rok místo slovního spojení "sněhové vločky" objevuje "zasraný kousíčky lehce zmrzlý vody". A hle! NIC! Letos je to nějak jinak. Ano, NESTÍHÁM! Ale to už patří k mé základní výbavě. "Včera jste mi měli odevzdat vaše rozpracované seminární práce." Ještě jsem nezačala. Dělám si to sama. Takhle jsem ale dopadla, když jsem se z knihovny ze Staromáku tahla až k náměstí Republiky. Není třeba většího popisu. Tohle přes Vánoce přečtu, zpracuju, napíšu o tom 20 stran, zopáknu 15 maturitních otázek z češtiny, planimetrii a postimpresionismus a 27. stihnu odjet do Herlíkovic, kde s holkama oslavíme Vánoce řízkama, salátem a dárkama pod stromkem! Už se vidím, jak to stihnu!  Co se darů týče, letos jsem v klidu. Mámě jsem vymslela nejlepší dar, který se vůbec dal a který zde neprozradím, jen pro jistotu. Tátovi je to slabší, ale za ty roky jsem obrněná. Nu což. Ani Adam nepříjde zkrátka. Se sestřenkou jsem dnes absolvovala nákupy, takže taky fajfka vedle jejího jména. K Matince, které musím něco vyrobit, neb tak znělo letošní zadání pro dar Vánoc 2009, si delám poloviční fajfku, neb asi tak daleko jsem s jejím darem. Zkrátka a dobře! Letos je to paráda. Jen mi ještě nepřišel dar pro Mého. Ale snad příjde. :D  Dekuju :-* 7. prosinec 09'FOTOBLŮČEK
"Jo to si ty, ta.. ehm.. prostě ta!?" Víkend, kdy se táta oddává slunečným paprskům v Karibském moři a máma psím výstavám v Nitře se poměrně vydařil. V pátek zase do hospody, z čehož se pomalu stává tradice, a nebude tomu jinak ani v následujících čtvrnácti dnech. Parádička! V sobotu nutná rekonvalescence. Především u plotny. Dělala jsem mému jeho milované pizzový mini-bochánky a snažila se vyhrát na dobří hroudou těsta na perníky připravovaného z jednoho kila mouky! Tím jsem chtěla naznačit, že to byla opravdu veliká hrouda! Upečený minipizzy jsem šoupla do tašky coby posilnění na večerní procházku Prahou. Vůbec mi nedošlo, že bylo páteho - čili Mikuláš. Na Staromáku jsem myslela, že Mého zabím za ten stupidní nápad. Mekáč nikde, tak jsem byla odsouzena k trestu kávy ve  Celou neděli jsem pekla, zdobila a pekla a zdobila a pekla a zdobila a vyhodila asi čtvrtku těsta, protože to už nebylo kam dávat a ani jsem neměla náladu to spracovávat. Jeden talíř plný perníčků mi dokonce i spadnul na hlavu, takže na fotografii je jen ten zbytek, co přežil. Jsou skvělý, za tu práci stály. Jo a tam dole je Slávystycký srdíčko pro Natálku :D  3. prosinec 09'CITY TAXI, PŘEJETE SI?
"Jste druhý v pořadí." Policie ČR stále zůstává ochuzena o zmínku na DNN. Ale tak snad jen v ultra-mega-zkrácené verzi: mojí mámu kontrolovali policajti v autě jen jednou, neřídila ona nýbrž můj otec. Mě už za tři týdny třikrát. Dohromady to mám za 60 tisíc. Teda měla bych, kdyby by mé geny nenadělily zevnějšek, který se tolik líbí. Nehledejte v té částce nějaké přestupky typu špatného parkování. Nic za co bych "mohla". Zkrátka nedorozumění s eSPéZetkama. Dokonce si pán policajt dal tolik námahy a vyhledal si mě na fejsbuku. Ano, proto přeci máme jméno a příjmení, ne? Tak to bych měla za sebou. Teď k tomu, co jsem tu napáchala. Snad poznáváte verzi s Wentworthem Millerem bez Wentwortha Millera. Vyhovuje mi tento styl menu. Basta. Verze byla poznamenána vánoci přede dvěma lety, písničkou s názvem, podle kterého nikdy nedospěji a asi ani dospět nechci, "Big girls don't cry" a bláznivou snahou přepsat datum u poslední vzpomínky na Kotě na čas co nejméně vzdálený. Tentokrát snad z jiného soudku. Vánoce si hodlám krásně užít. Mámu překvapit napečeným cukrovím, Mého dokonalým dárkem a třeba dokopat mé rodiče, aby letos snad šli na procházku vánoční Prahou. A nebo zas půjdu s Mým a jeho rodinou. Taky řešení. Chci sníh, domácí svařák z kvalitního vína, teplou peřinu, šestou řadu Grey's anatomy a Mého. Žádné maturitní otázky, seminární práce, na kterých nikdo nezačal, čtenářské deníky coby poslední záchrany maturity z češtiny ani derivace či planimetrii. Nechte mne se přitulit ke goniometrickým funkcím a dejte nám pokoj. Žádné matematické hnusy v podobě logaritmů. Dál jen... ČVUT v Praze Fakulta Architektury, ZČU v Plzni Fakulta Designu a ilustrace - jsem přijata do výběrového řízení. Double D odstartuje až v únoru, neb tu máme někoho, kdo v tom dělá bordel. Daně, dámy a pánové! Lou |